Slovácký krúžek

Historie národopisného dění ve Tvrdonicích

Autor: František Straka

Pokusím se popsat, co předcházelo založení krúžku. Tvrdonice vynikaly národopisnou svérázností. Již v minulosti je navštívilo mnoho sběratelů národopisných pokladů. Byla to bohatost písňová, krojová, ale byla zde také kultura podlužáckého bydlení. O národopis a hlavně o kulturu podlužáckého bydlení se zajímal otec Straka. Věděl o každém kusu nábytku ve Tvrdonicích. Věděl, kde je malovaná postel, truhla, lištva (police), vyřezávaný stůl a židle. Některé kulturní akce v Břeclavi nebo Hodoníně provázela výstava slováckého bydlení. Těmito výstavami se dostaly Tvrdonice do podvědomí národopisných pracovníků.

Když v roce 1926 pořádalo město Brno Národopisné svátky Moravy, byla vyzvána i obec Tvrdonice, aby na tuto akci vyslala svou národopisnou skupinu. Tvrdoničtí se tohoto svátku zúčastnili a nakonec mezi spoustou národopisných skupin z Moravy zvítězili. Za vystoupení jim byla udělena 1. cena a odměna 1.000,- korun, což byl na tu dobu značný obnos. Za tyto peníze byly nakoupeny knihy a byla založena tvrdonská knihovna.

V roce 1928, kdy město Brno pořádalo již XX. „Výstavu soudobé kultury“, jsou tvrdoničtí opět pozváni k národopisnému vystoupení. Po jiskrno-zpěvném vystoupení přišli za vedoucím skupiny zástupci brněnského radiožurnálu. A tak se poprvé linuly éterem nádherné písně svícové a svatební při ukázce podlužácké svatby. Tím byla vytvořena další spolupráce s brněnským radiožurnálem.

Na tato vystoupení v Brně se chodili podívat chlapci brněnského slováckého krúžku. Říkali: „idem poslechnút stříbřito-sametové hlasy Podlužáků“. Tak bylo navázáno přátelství hochů brněnského krúžku s tvrdonskými chlapci. Brňáci jezdili do Tvrdonic na hody, velikonoce i na muziku. Všechny tyto události inspirují tvrdonské chlapce k založení tvrdonského krúžku. Dali si za úkol bojovat proti moderně, která hyzdí kroj a potlačuje lidové písně u muzik. Krúžek je založen v únoru 1929 a je zvolen výbor. Krúžek spolupracuje nejen s brněnským krúžkem, ale je zván i krúžkem bratislavským. Zpívá a tančí na fašankových zábavách, účinkuje v bratislavském rozhlasu.

V létě 1937 krúžek spolupracuje s městem Břeclav, kam zajíždí prezident Dr. Beneš. Tolik krásy krojové, zpěvné a taneční již nikdo nepostavil a ani nepostaví. Jsou zde novináři všech deníků státu. Krása verbuňků, tance a milostnost lidových písní je opěvována veškerým tiskem. To vše uvádí tvrdonský krúžek na celostátní scénu.

Československý stát je rozložen, Čechy a Morava okupovány. Političtí dobrodruzi jednají se slovenskými představiteli o připojení moravského Slovácka ke Slovenskému státu. Jsme voláni k protestnímu národopisnému zájezdu do českých měst. Je pronesen zahajovací projev strýca Melichara: „Přicházíme ze slunného moravského Slovácka. Neseme naše srdce na dlaních, abychom je směnili se srdci Vašimi. Přísaháme, že jsme věrni svazku zemi koruny české. S Vámi stojíme a s Vámi padáme. Neopustíme“! Nádherný program, který vrcholí Masarykovou písní „Teče voda teče“, kterou zpívá Draha Stibůrková a Jožka Severin. Zájezd doprovází kapela Jožky Ščuky, vytvořená krúžkem.

Jsme zváni do měst, kde je většina Němců a česká menšina potřebuje povzbuzení. Tak účinkujeme v Brně, Ostravě, Zlíně, Vyškově. Všude přinášíme jas, jiskrnost a víru. Ve vystoupeních účinkují sestry Stibůrkovy, Severin, Rampáček, ženský a mužský sbor. Při této příležitosti bych se chtěl zmínit o vystoupení ve Vyškově. V tomto městě byl povolen jeden termín vystoupení. V tento den však byly sólisté Severin a Rampáček vázáni zaměstnáním a tak jsme umluvili dřívějšího sólistu Frantu Bendíčka z Lanžhota. Nádherným sametovým hlasem, přednesl písničku, kterou nikdo z nás do té doby neznal: „V Hodoníně za vojáčka mňa vzali“. O přestávce vstoupila do šatny dáma, představila se jako ředitelka českého gymnázia a řekla: „Děkujeme Vám za tu krásu a optimismus, za ta slova: ,Nebojte sa moja stará mamičk, já uskočím, až poletí gulička‘! Je v tom tolik síly, která dává víru v budoucnost.“ Přišlo také poděkování ze Sudet od českých občanů se slovy „Děkujeme. Vaše programy jsou živou vodou, která dává naději ve šťastný konec.“

S úspěchem po celém okolí jsme hráli také divadlo za přispění našeho člena Emila Malacky. Byli jsme pravidelně zváni do rozhlasu. Naše činnost vešla ve známost kulturním činitelům, a tak děvčata a chlapci zpívali Dr. Václavíkovi z ministerstva školství, spisovateli Křičkovi, klavírnímu mistrovi Páleníčkovi, hudebnímu dirigentovi Kubelíkovi, řediteli filharmonie, Angličanům, Francouzům a Španělům.

Ušlechtilá práce dala nám překonat útisk a protektorátní ponížení. Ve svobodné vlasti byla všemi členy vybudována Slovácká chalupa, kolem níž jsme plánovali náměstíčko, kde měla být postavena škola lidového umění, dílna slováckého nábytku, místnosti pro malérečky, šičky a dílna pro výrobu krojů. Spolupracovali jsme s ministerstvem zahraničního obchodu, které mělo vše financovat. Jednal s nám náměstek ministra Dr. Richter, ten s námi plánoval zájezd do USA, kam s námi měli vést experti ukázky různých výšivek a nákresy nábytku. Bohužel únorovými událostmi vzaly rozpracované plány za své.

Jsem poslední z těchto chlapů a děvčat. Byli obětaví nezištní. Nechtěli nic, měli radost z propagace lidové písně a dědiny – byli to Tvrdončané. Děkuji jim za kamarádství a krásu, kterou tvořili. Dávalo to sílu zůstat v každé době chlapem.